Jak se správně hádat, i hádka je část diskuze
Hádka je část diskuze, která se v ní vyskytuje možná častěji, než bychom chtěli.
Je proto důležité vědět, jak se pohádat správně tak, abyste vyjádřili svůj názor, ale zároveň nikoho neurazili. Lidé se s délkou hádky postupně snižují k nadávkám a urážkám, takže zcela opouští dané téma a mohou říct něco, čeho pak budou litovat. Zde je pár základních tipů, jak se vyhnout nepříjemné atmosféře.
Nepoužívejte vulgarismy ani zvýšený tón
Hádka by měla být především o vyřešení protichůdného názoru a ne o vytváření napjatého prostředí.
Možná je někdy těžké si zachovat chladnou hlavu, ale měli byste být schopni vyjádřit svůj názor a poskytnout prostor i tomu druhému. Tím, že budete schopni si stát za svým, aniž byste se snížili k urážkám, dokážete, že vaše komunikační schopnosti jsou na vysoké úrovni.
Neodbíhejte od tématu
Jistě to sami znáte. Začne to zcela nevinně, pouze se neshodnete na jedné věci.
Snažíte se druhému vysvětlit správnost svého úsudku a nemáte v plánu ustoupit. Bohužel stále nejste schopni dosáhnout úspěchu a dochází vám argumenty. V tento moment se většina lidí rozhodne sáhnout po osočení daného člověka z něčeho, co udělal v minulosti. Hádka se tím však nevyřeší a zbytečně protahujete nepříjemnou chvíli, kterou argument představuje.
[reklama id=“14064″]
Hledejte kompromisy
Sice není od věci si umět stát za svým, ale musíte také umět slevit a přizpůsobit se dle potřeby.
Vyslechněte si, proč si váš kamarád myslí, že jeho názor je správný a dejte mu možnost se vyjádřit. Je pak mnohem víc pravděpodobné, že se vám podaří argument rychle ukončit, protože člověk, se kterým zrovna debatujete, bude spokojený s vaší velkorysostí a třeba se o ni také pokusí.
Důležité je nezapomínat, že hádka nám má pomoct vyřešit určitý spor mezi námi a ne nás naštvat. A i přes to, že nás možná rozhněvá, musíme se naučit se ovládat. Správnou hádku poznáte tak, že se po ní budete cítit lépe.
My se doma nehádáme, i když na spoustu věcí máme odlišný názor. Každý si řekne to svoje, a když vidím, že je to marné a „přituhuje“, prostě odcházím. Nejsem hádavý typ a myslím si jen, do koho jsi duši dal :-). Je to o toleranci obou z nás, budeme spolu už 45 let a to snad o něčem už svědčí. Lidé se hádají kvůli prkotinám a taky se kvůli nim i rozvádí. Nechápu, jak se berou z velké lásky a najednou se nenávidí. Něco bylo špatně už na začátku. Není pravda, že partnera poznáte až po letech, člověk se moc nemění a vy ho taky nezměníte, i když si to myslíte. Buď si ho vezmete i s jeho chybami, nebo běžte raději o dům dál. Jeden se musí naučit spolu žít s tím druhým i v této covidové době, a najít si společného koníčka, aby se vyhnul případným nepříjemnostem.