Jak se amatér s láskou pro psaní může stát opravdovým copywriterem

Jak se amatér s láskou pro psaní může stát opravdovým copywriterem

Je vtipné, jak přirozený vývoj událostí může změnit váš život. O práci novináře, žurnalisty nebo copywritera jsem snila prakticky od základní školy. Tehdy jsem si doma ručně vyráběla knížky stylem, že jsem sešívačkou spojila několik popsaných papírů. Vždycky jsem si vyhrála s obálkou, napsala první kapitolu a pak na knížku zapomněla. O všech jsem tehdy měla dojem, že se jedná o mistrovská díla.

Dodnes si s úsměvem pročítám své výtvory a udivují mě všechny ty gramatické chyby. Kdo by to byl řekl, že jsem schopna v jednom slově udělat tři chyby?

Trochu kostrbaté začátky

S prvním opravdovým spisovatelským úspěchem jsem se setkala až ve svých patnáctinách. Učitel na angličtinu nás prosil o účast v anglické literární soutěži National Literary Award For Young Writers s příslibem malé jedničky do naší klasifikace.

Říkala jsem si, jak jednoduché bude něco napsat, přeci něco vymyslím a ta jednička je prakticky zadarmo. Bohužel jsem si po hodině zbytečného sezení před počítačem byla nucena připustit opak.

Nejhorší je začít. Jakou mám zvolit první větu? O čem ten příběh bude? Které sloveso se sem hodí víc? Naštěstí jsem díky slohovým pracím, které každé pololetí vypracováváme, měla alespoň nějakou představu o struktuře textu.

Povídka se konečně někam hnula. Po napsání prvních pár vět už jsem chytla grif a po několika týdnech beznaděje, frustrace, náhlých záchvatů inspirace a tisíce přepracovaných vět jsem povídku dopsala. A dokonce s ní urvala první místo ve své kategorii.

[reklama id=“14064″]

Sny se stávají skutečností

Po tomto velmi nečekaném úspěchu jsem byla neustále dotazována rodiči, zdali mám v plánu pokračovat s psaním. Co si budeme povídat, v životě studenta a milovníka sportu se těžko najde volný čas, který  by se hned nedal využít, ale s příchodem celkového lockdownu jsem se již neměla na co vymlouvat.

Takže jsem se tak porozhlédla na internetu, jestli někdo nevezme nezkušeného copíka. Naštěstí hodiny brouzdání po internetu přinesly své ovoce. Dostala jsem sice mizerně placenou práci, ale já se radovala, že můžu opravdu psát články. Díky ní jsem si nahrabala zkušenosti a mohla odpovídat na jiné poptávky.

A nyní si píšu články s mně vyhovujícími tématy v příjemném pracovním prostředí a hlavně dělám, co mě baví. Možná si zřídím i svůj blog, protože bych se mohla registrovat na systém PLACLA, kde mohu vydělávat i na tom, že na svůj blog zařadím cizí články. Uvidím, vše je otevřené. Viki.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code